Článek o tom, jak jsme poprvé zvládli spát venku, prozkoumat město, kde jsme mohli studovat a vidět nějaká náhodný katalánský venkov.
Archiv rubriky: Cesty
Erasmus den 62: Výhledy
Když se podíváte na mapu Barcelony, případně přímo na Barcelonu z nějakého vyvýšeného místa, větších zelených ploch tu není úplně mnoho. Za zmínku ale stojí určitě Montjuïc, Parc de la Ciutadella, a pak několik kopců, které jsou celkem pohromadě zhruba v půlce města ve směru horizontálním a nahoře ve směru vertikálním, když si půjčím notaci místních autobusů, protože v normálních světových stranách to vyjádřit neumím. O těch to dnes bude.
Jeden z těch kusů zeleně v těchto místech tvoří Park Güel, kde už jsme byli. Původně jsem v ten den plánovala pokračovat ještě na vedlejší kopečky, které na rozdíl od něj nejsou placené a má z nic být nejlepší výhled na město vůbec, ale nějak z toho sešlo. A tak jsme se tam vydali znovu na můj svátek.
Erasmus den 58: CosmoCaixa
Minulý týden (nebo teda půlku minulého a půlku tohoto) byl vnitrosemestrálkový týden. Spočívalo to v tom, že nebyla výuka a psaly se vnitrosemestrálky. Nám se ale nějakým zázrakem stalo, že v žádném z našich 6 předmětů (to je na zdejší poměry fakt hodně, Eliška jich má 7, ale jinak všichni mají mnohem míň) vnitrosemestrálku nemáme, takže jsme měli jen týden volna.
Vypadalo to, že budeme mít dost práce na úkolech, tak jsme si nenaplánovali nic velkého, většinu času jsme byli doma, programovali jsme a ničili si spánkový režim. Ale dvě úspěšné výpravy jsme podniknout zvládli, zde je první.
Erasmus poslední doby: Agentští kamarádi
Zní to docela neuvěřitelně, ale toto bude článek o socializaci, která neskončila fiaskem.
Když jsem v posledních příspěvcích psala o tom, jak teď trávíme hodně času věcmi do školy, velkou část toho tvořila příprava prezentace do předměty Multiagent System Design, zkráceně MASD. Tento předmět vyniká mezi ostatními z pohledu skupinové dynamiky několika, pro jiné lidi možná nezajímavými, věcmi:
- Děláme v něm týmový projekt, přičemž my dva nejsme spolu v týmu.
- Je tam celkově málo (13) studentů.
- Přednášky jsou v pátek večer.
- Na první přednášku, kdy jsme byli nemocní, jsme se připojili online a se všemi jsme se tam představili.
- Učitel je hrozný pohodář.
- Před ním máme jiný předmět, který má zapsaný hodně lidí z tohoto předmětu.
Erasmus den 55: První koupání
Erasmus dny asi 40 – 54: Užíváme si řeky
Tento článek je věnován Báře, mojí přesně o 20 let mladší sestřenici, která v komentáři pod tímto článkem vyjádřila zájem o to, jaké tu mají děti hračky a vzkázala nám, ať si užijeme řeky, což jsou věci, na které by mě nebýt jí nenapadlo se soustředit.
Erasmus rady: Jak se najíst na FIB UPC
Říkám si, že teď sice ne, ale někdy v budoucnosti budou hlavními konzumenty těchto článků lidi přijatí na Erasmus do Barcelony, kteří lační po nějakých informacích. A že by tedy nebylo od věci kromě blábolení o svém životě občas předat i nějaké užitečné informace.
Dosud jsem neměla pocit, že jsem tu v něčem natolik zběhlá, že bych o tom dokázala napsat opravdu užitečné informace, ale myslím, že už jsem vyzkoušela docela obstojnou množinu jídel v okolí naší fakulty (teda, myslela jsem si to už před týdnem, než mi Eliška, naše spolužačka, řekla, že ona vyzkoušela v podstatě disjunktní množinu a musela jsem se ještě dovzdělat v její oblasti). Ale tady máte to, co vím. Možná to časem doplním.
Erasmus den 40: Jak jsme zlobili mezi sopkami
Rozhodli jsme se, že socializaci prostřednictvím organizovaných akcí pro zahraniční studenty dáme ještě jednu šanci. Párty nejsou nic pro nás, ale výlety jo. Tak se zkusme přihlásit na autobusový zájezd do sopečné zóny u města Olot. Bylo to opět místo, kde jsem už byla před šesti lety, ale pamatovala jsem si to mizerně, dle těch vzpomínek to tam bylo hezký a Petr vypadal nadšeně.
My na ní nejsme.
Erasmus den 38: Karaoke
Věděli jsme o sobě, že jsme introvertní.
Tady se postupně ukazuje, že jsme introvertní nade všechny meze: Zatímco (alespoň to tak vypadá ze skupinových erasmáckých chatů) tu všichni pořád někde paří a kamarádí se, my jsme všude jen spolu a ostatních se bojíme. Na druhou stranu se zdá, že náš vztah asi funguje, jelikož nám to tak vyhovuje, na nervy si nelezeme a jsme spoko.
Tento článek bude o vybočení z téhle komfortní zóny a naší chvilkové návštěvě toho druhého erasmáckého světa.
Erasmus dny 33-38: Tři měsíce v Barceloně
Jo, počítáte správně, 38 dní nejsou tři měsíce. Řeč je ale o knížce Adama Gebriana, která se tak jmenuje a kterou mi sem poslala moje babička.
